Proč jsem se rozhodla napsat takové rozdělení k temné triádě? Protože na toto sousloví narážím s klienty, kteří se ocitli ve vztahu, kdy jeden z partnerů nejprve působil charismaticky, sebejistě, ale oni měli přesto pocit, že něco uvnitř je varovalo. Slova a činy u takových lidí nejsou úplně v souladu. Až později si uvědomili, že se dostali do vztahu – pracovního, přátelského nebo i partnerského – s člověkem, který jim ubližoval, manipuloval s nimi nebo zneužíval jejich důvěry. Takoví lidé vykazují rysy temné triády.
Temná triáda je pojem, který v psychologii označujeme tři osobnostní rysy: narcismus, machiavellismus a psychopatii. Tento pojem zavedli v roce 2002 Paulhus a Williams, kteří ve své studii popisují, že ačkoliv se jedná o rysy, které nejsou běžně považovány za patologické (jako např. poruchy osobnosti), přesto mohou být pro okolí značně toxické.
Obsah článku
Co tvoří temnou triádu?
1. Narcismus
Narcistní jedinci mají přehnaně pozitivní obraz o sobě, vyžadují obdiv a často se cítí oprávněni k lepšímu zacházení než ostatní. Mohou působit sebevědomě, ale jejich sebevědomí je křehké a snadno zranitelné.
→ Výzkumy (např. Campbell, Rudich & Sedikides, 2002) ukazují, že narcisté jsou vnímáni jako atraktivní a zábavní – alespoň zpočátku.
2. Machiavellismus
Tento rys se vyznačuje strategickým, manipulativním a vypočítavým chováním. Jedinci s vysokým skóre machiavellismu věří, že „účel světí prostředky“ a často využívají druhé pro svůj zisk.
→ Výzkumy (např. Christie & Geis, 1970) odhalují, že lidé s tímto rysem mají menší empatii a nižší morální zábrany.
3. Psychopatie
Psychopatičtí jedinci bývají impulzivní, bezcitní a postrádají výčitky svědomí. Mohou být šarmantní, ale jejich vztahy bývají povrchní.
→ Významnou roli zde sehrává i chladná emocionalita – psychopati často nejsou schopni prožívat běžnou empatii (Hare, 1993).
Proč nás lidé s těmito rysy mohou přitahovat?
Psychologie mezilidských vztahů ukazuje, že některé aspekty temné triády mohou být zpočátku atraktivní – sebevědomí, rozhodnost, sociální dovednosti. Studie Jonasona a kolegů (2009) popsala, že temná triáda je spojena s tzv. „krátkodobou strategií páření“ – tedy se schopností zaujmout, zlákat, ale dlouhodobě nezůstat.
Často si člověk uvědomí problematičnost vztahu až ve chvíli, kdy je v něm hluboce zapletený. Tehdy může být těžké odejít, zejména pokud se opakuje vzorec manipulace, idealizace a devalvace – typický pro narcistní vztahy.
Jak se chránit?
- Všímejte si varovných signálů: bagatelizace vašich pocitů, manipulace, neúcta k hranicím.
- Věřte svému tělu – pokud v přítomnosti někoho cítíte napětí, sevření nebo neklid, je to validní informace.
- Sdílejte své pochybnosti s důvěryhodnými lidmi – perspektiva zvenčí často přináší nový pohled.
- Uvědomte si, že i inteligentní a empatičtí lidé mohou být terčem manipulace. Není to vaše vina.
Závěrem
Temná triáda není diagnóza, ale popis určitých rysů, které se v různých kombinacích vyskytují u lidí kolem nás – a někdy i v nás samých. Můžeme si klást otázky: Proč mě přitahuje někdo, kdo mi škodí? Proč v tom vztahu zůstávám? A právě tyto otázky mohou být cestou k hlubšímu sebepoznání – a případně k terapeutické práci.
Temná triáda je psychologický koncept, který zahrnuje tři rysy osobnosti: narcismus, machiavellismus a psychopatii. Tyto rysy se mohou vyskytovat v různé míře a kombinacích a často mají negativní dopad na mezilidské vztahy.
Lidé s těmito rysy mohou být zpočátku velmi přitažliví, ale časem se objeví vzorce manipulace, nedostatku empatie, potřeby kontroly nebo bezohledného chování. Typické je například idealizování a následná devalvace partnera, lhaní, vykořisťování druhých nebo emoční chlad.
Ano. Tyto rysy nejsou černobílé. Každý člověk může někdy jednat narcisticky nebo manipulativně, aniž by to znamenalo poruchu osobnosti. Rozdíl je v četnosti, intenzitě a dopadu na okolí.
Ne. Temná triáda jako pojem nepředstavuje klinickou diagnózu. Jedná se o rysy osobnosti, nikoli o oficiální poruchu podle DSM-5 nebo ICD-11. Přesto mohou být součástí diagnostických kategorií, jako jsou poruchy osobnosti.
V rodinných a manželských poradnách se četnost terapií řídí dle daného zařízení.
Jelikož nejde o oficiální diagnózu, nehovoříme o léčbě, ale spíše o změně osobnostních vzorců, což je často velmi obtížné – zejména pokud si daný člověk nepřipouští problém. Terapeutická práce je obvykle účinnější u těch, kdo trpí následky vztahu s osobou s těmito rysy.
Často proto, že na první pohled působí silně, sebevědomě a charismaticky. Pokud máte v minulosti zkušenosti s manipulativními vztahy, může být tato dynamika známá a podvědomě přitažlivá. Práce s terapeutem může pomoci tyto vzorce rozpoznat a změnit.
Pomáhá všímat si varovných signálů, důvěřovat svým pocitům, instinktu a neváhat konzultovat své pochybnosti s blízkými nebo odborníky. V případě hlubšího emočního zapletení je vhodná individuální psychoterapie.