Jsou dny, kdy se probudíme a svět má najednou jinou barvu. Těžší. Mlhavější. Jako by se něco sevřelo uvnitř, ale my nevíme co. Nevíme proč. Jen víme, že „něco“ je špatně. Někdy se ta tíha vplíží nenápadně, jindy udeří jako bouřka.
Možná znáte ten stav – nic konkrétního se nestalo, ale všechno je příliš. Myšlenky běží rychle, nebo naopak žádné nepřicházejí. Nechce se vám vstát z postele. Na hrudi cítíte tlak, slzy máte na krajíčku a někdy se přidá i pocit viny, že přece „nemáte důvod“ se tak cítit.
Obsah článku
Psychická bolest je stejně skutečná jako ta fyzická
V moderní společnosti stále bojujeme s neviditelností duševní bolesti. Když nás bolí hlava, bereme si volno. Když nás bolí duše, říkáme si, že to musíme „vydržet“. Jenže i psychika má své limity. Neposlechneme-li ji, často si sama najde cestu, jak nás zastavit – únavou, úzkostí, panikou, psychosomatickými příznaky.
Ve výzkumech (např. WHO, 2023) se potvrzuje, že až každý čtvrtý člověk zažije v životě duševní obtíže, které významně ovlivní jeho každodenní fungování. Není tedy pravda, že je to výjimka – je to realita mnoha z nás.
Co dělat, když je mi psychicky špatně?
Je důležité říci, že každý člověk prožívá psychickou nepohodu jinak. To, co jednomu pomůže, může být pro druhého zcela neúčinné – nebo dokonce zatěžující. Někdo najde úlevu v pohybu, jiný potřebuje klid. Někdo potřebuje mluvit, jiný být sám. Každý z nás má jinou historii, jinou citlivost, jiné tělo.
I proto se ve své praxi často zdráhám dávat univerzální „návody“, co dělat, když je člověku špatně. Nechci vás vést k tomu, že „děláte něco špatně“, pokud vám moje návrhy nefungují. Berte je spíš jako možnosti, jako inspiraci k hledání vaší vlastní cesty. A pokud si nejste jistí, můžete o tom mluvit – se mnou, s někým blízkým, s terapeutem.
1. Zpomalte a pojmenujte, co se děje
Dejte si prostor. Zeptejte se sami sebe: Jak se teď mám? Co přesně cítím? Pokud se necítíte dobře, zkuste to nepopírat. Bolest je volání po pozornosti.
2. Zaměřte se na základní potřeby
Máte dostatek spánku? Jedli jste? Pijete vodu? Zdánlivé drobnosti mají obrovský vliv na naši psychickou stabilitu. Tělo a duše jsou propojené.
3. Sdílejte
S někým, komu důvěřujete. Někdy může být velkou úlevou jen říct: „Dnes mi není dobře.“ Není třeba nic řešit. Jen být slyšen/a.
4. Pište si deník
Pomáhá to nejen vyčistit mysl, ale i zachytit opakující se vzorce a emoce. Psát si můžete třeba i otázku: Co teď opravdu potřebuji?
5. Omezte podněty
Když je mysl zahlcená, zkuste omezit kontakt s médii, sítí, hlučným prostředím. Klid je lék.
6. Vyhledejte odbornou pomoc
Pokud se stav nelepší, opakuje se, nebo je příliš těžký, je v pořádku obrátit se na psychoterapeuta, krizovou linku nebo jinou odbornou pomoc. To není slabost – to je akt odvahy a péče o sebe.
Shrnutí
Když je nám psychicky špatně, je to zpráva. Zpráva, že něco potřebujeme. Nejde o selhání, ale o signál. O pozvání zpomalit, přesměrovat pozornost a začít o sebe pečovat jinak. Někdy jsou to malá gesta – teplý čaj, krátká procházka, zavolání příteli. A jindy je třeba hlubší práce. Obě cesty jsou v pořádku.
Pamatujte: Nejste v tom sami.
Ano. Spousta lidí zažívá psychickou nepohodu bez jasného důvodu. Někdy je to únava, někdy dlouhodobý tlak, jindy kombinace všeho. Není potřeba tomu hned rozumět, aby to stálo za pozornost. I zmatek je v pořádku a může být začátkem změny. Duševní nepohoda nemusí mít vždy jednoznačný důvod. Může jít o kombinaci únavy, dlouhodobého tlaku, nevyřčených emocí nebo i tělesných faktorů. Pochopení často přichází až zpětně – a někdy taky vůbec. Důležité je začít se o sebe starat už teď, ne až „budete vědět proč“.
Zastavit se. Dát si chvíli na to, vnímat svoje tělo, dech. Možná si napsat nebo říct nahlas: „Teď mi není dobře.“ Jen to pojmenovat. A pak třeba: napít se, dát si něco k jídlu, zavolat kamarádovi nebo zůstat chvíli v tichu. Malý krok stačí.
Ano. I když se vám může zdát, že „byste měli něco dělat“, často je právě odpočinek to nejdůležitější. Není to lenost. Je to péče.
Tohle je častý příznak psychického přetížení nebo začínající deprese. Není to „vaše chyba“ – je to signál, že tělo i duše potřebují zpomalit. Pokud ten stav trvá déle než pár dní, nebo se zhoršuje, je dobré vyhledat pomoc.
Když vaše pocity nebo stavy začnou zasahovat do běžného fungování – máte potíže spát, jíst, soustředit se, nebo ztrácíte zájem o věci, které vám dřív dávaly smysl – je to signál, že potřebujete zastavit a pečovat o sebe. A není vůbec ostuda vyhledat pomoc.
Stydět se je lidské. Mnoho lidí bylo vychováno v prostředí, kde se o emocích nemluvilo, nebo kde byla slabost považována za selhání. Změnit to chce odvahu. První krok může být třeba napsání e-mailu, krátká zpráva. I taková maličkost je velká věc.