Co do psychoterapie nepatří? Aneb hranice v terapii
Tento článek jsem se rozhodla napsat, protože mě k tomu inspirovala zkušenost s jedním klientem. Ten si postěžoval, že ví mnoho o osobním životě své psychiatričky – o jejích trápeních i o tom, jak žije – zatímco o mně, jako o psychoterapeutce, neví téměř nic. Tato situace ho zneklidňovala, a proto jsem cítila potřebu vysvětlit, proč je to v psychoterapii jinak a proč to má svůj důležitý smysl.
V psychoterapii je zásadní, aby terapeut zůstal neutrální figurou – v podstatě prázdným plátnem, na které klient může promítat své pocity, myšlenky a domněnky. Tento odstup vytváří prostor, ve kterém se může klient soustředit výhradně na sebe, své emoce a své problémy, aniž by byl ovlivňován osobními příběhy terapeuta. Terapie není o terapeutovi, ale o klientovi a jeho cestě k pochopení a změně.
Pokud by o mně klient věděl příliš mnoho, mohl by to narušit terapeutický vztah a vést k tomu, že bychom se přestali soustředit na klientovy potřeby. V psychoterapii je důležité udržovat profesionální hranice, protože právě tyto hranice umožňují bezpečné a otevřené prostředí, kde se klient cítí svobodně mluvit o čemkoliv, aniž by měl pocit, že musí oplácet zájem o osobní život terapeuta.
Hodnota tohoto přístupu spočívá v tom, že klient má možnost prozkoumávat své vlastní nitro bez jakýchkoli vnějších vlivů. Je to prostor jen pro něj – pro jeho pocity, myšlenky a trápení. Terapeut zde funguje jako průvodce, který neruší tento proces tím, že by vnášel do terapie své vlastní příběhy.
Do psychoterapie nepatří celá řada věcí, které by mohly narušit důvěru, profesionální hranice a bezpečné prostředí, jež jsou základem pro efektivní terapeutický proces. Pojďme se podívat na několik oblastí, které do psychoterapie rozhodně nepatří, každý aspekt pak vysvětlím, proč tomu tak je.
Osobní příběhy terapeuta
Jak už bylo zmíněno v úvodu, jednou z hlavních hodnot psychoterapie je profesionální odstup terapeuta. Klient by neměl znát podrobnosti o osobním životě terapeuta, jeho trápeních nebo názorech na soukromé záležitosti. Pokud by se do terapie dostaly osobní příběhy terapeuta, mohla by to narušit rovnováhu v terapeutickém vztahu. Klient by mohl začít vnímat terapeuta jako kamaráda nebo důvěrníka, což by mohlo zastínit jeho vlastní proces sebepoznání a řešení problémů. Terapeut by pak přestal být „prázdným plátnem“, na které může klient promítat své myšlenky, a terapie by ztratila svou účinnost.
Hodnocení a kritika klienta
Psychoterapie není místem pro kritiku nebo hodnocení klienta. Když je člověk hodnocen nebo moralizován, může to vytvořit pocit, že není přijímaný takový, jaký je. V psychoterapii se snažíme vytvořit prostor, kde může být člověk naprosto autentický – bez pocitu, že je něco špatně na tom, co cítí nebo jak přemýšlí. Terapeut vám tedy nenabízí „správné“ odpovědi ani nenaznačuje, že byste něco měli dělat jinak. Místo toho vás podporuje v tom, abyste objevili vlastní cestu, která vám bude dávat smysl.
RADY A ŘEŠENÍ
Mnoho lidí si myslí, že terapeut dává rady a nabízí řešení, ale ve skutečnosti je tomu naopak. Psychoterapie není koučink ani poradenství, kde se dávají praktické rady pro zlepšení výkonu nebo řešení konkrétních situací. Psychoterapeut není v roli „experta na život“, který má za úkol vyřešit problémy klienta, neřekne vám, co máte dělat. Naopak, terapeut vás podporuje v tom, abyste sami objevili odpovědi a naučili se důvěřovat vlastnímu vnitřnímu kompasu. Když přijde rada „zvenčí“, nejspíš to ve vás vyvolá pocit, že někdo jiný ví lépe než vy sami. Pokud by terapeut začal poskytovat rady, narušil by autonomii klienta a jeho schopnost najít svou vlastní cestu. V terapii totiž věříme, že nejlepší odpovědi najdete právě vy – a terapeut vám s tím jen pomáhá.
Osobní vztah mezi klientem a terapeutem
Psychoterapeutický vztah je specifický a odlišný od všech ostatních vztahů ve vašem životě. Terapeut zůstává v profesionální roli, což vám dává možnost mít jedno místo, kde jsou vaše potřeby na prvním místě. Nemusíte přemýšlet o tom, zda oplácíte přátelství, nebo jak vaše slova ovlivní druhého. Tento prostor je bezpečný a vyhrazený jen vám, a právě tím je jedinečný. V osobních vztazích mimo terapii tento rovnovážný prostor obvykle chybí, protože vztahy jsou vzájemné. V terapii však máte privilegium soustředit se pouze na sebe.
Nátlak a manipulace
V psychoterapii nejde o to, aby vás někdo nutil do změn nebo vás přesvědčoval, co je pro vás správné. Každý krok v terapii je veden vašimi potřebami a svobodným rozhodnutím, že se vám například chce zkoumat určité vzorce myšlení nebo chování. Terapeut vás může jemně podpořit v tom, abyste objevili nové perspektivy, ale nikdy by vás neměl tlačit do míst, na která nejste připraveni. Jste to vy, kdo řídí proces, a terapeut je zde proto, aby vás doprovázel a podporoval na vaší cestě.
Projevy přehnané sympatie nebo osobní zaujetí
Terapeut se soustředí na to, aby vás podporoval a vytvářel prostor, ve kterém se můžete svobodně vyjádřit. Proto by terapeut nikdy neměl být příliš emocionálně zaujatý. Když má terapeut odstup, umožňuje vám to volně zkoumat vlastní pocity, aniž byste měli pocit, že musíte plnit očekávání někoho jiného. Terapeut tu není proto, aby vás vedl jedním konkrétním směrem, ale aby vás provázel na vaší cestě.
Nestrukturovanost a nedostatečné kompetence
Účinná psychoterapie vyžaduje nejen empatii a schopnost vést klienta, ale také kompetence v teoretických a procesních aspektech terapie. Psychoterapeut by se měl vyvarovat nestrukturovanosti, špatného odhadu nebo porozumění klientových potřeb, stejně jako nedostatečných znalostí, které by mohly vést k neefektivní terapii. Přílišná pasivita terapeuta může také narušit terapeutický pokrok. Klienti od terapeuta očekávají jasné vedení a odbornou způsobilost, která jim umožní bezpečně procházet procesem sebepoznání a změny.
Výzkumy ukazují, že některé terapeutické přístupy mohou selhávat právě kvůli nedostatečné kompetenci terapeuta. Podle studie Alfonssona a kolegů (2023) mohou být proměnné na straně terapeuta, jako je nedostatek struktury, špatná komunikace nebo nedostatečné porozumění potřebám klienta, příčinou neúspěšné terapie nebo předčasného ukončení léčby. Kompetentní terapeut je nejen schopen porozumět klientovi, ale také přizpůsobit techniky jeho specifickým potřebám a vést proces tak, aby měl jasný směr a cíl.
(Zdroj: Alfonsson, S., Fagernäs, S., Sjöstrand, G., & Tyrberg, M. (2023). Psychotherapist variables that may lead to treatment failure or termination – A qualitative analysis of patients‘ perspectives. Psychotherapy. https://doi.org/10.1037/pst0000503)
Terapeutické metody bez souhlasu klienta
Psychoterapeutické metody by měly být vždy v souladu s vašimi potřebami a hranicemi. V terapii by se neměly využívat techniky, které by vám byly nepříjemné nebo byste se na ně necítili připravení. Každý krok v terapii je založený na vaší důvěře a souhlasu, což vytváří bezpečné prostředí, kde se můžete cítit pohodlně. Pokud na něco nejste připraveni, máte vždy právo říci ne a terapeut by měl proces přizpůsobit vašim potřebám.
Proč jsou tyto hranice důležité?
Psychoterapie funguje díky tomu, že terapeut a klient dodržují jasně definované hranice, které chrání autonomii klienta. Jednou z klíčových funkcí hranic je zajištění diskrétnosti a ochrany soukromí klienta. Klient může mít jistotu, že vše, co v terapii řekne, zůstane důvěrné, a že terapeut tyto informace nepoužije k osobnímu prospěchu nebo je nebude sdílet mimo terapeutický kontext. Tento důvěrný vztah je základním kamenem pro vybudování důvěry mezi klientem a terapeutem. Správně nastavené hranice brání tomu, aby se stal závislým na terapeutovi jako na osobě, která řeší jeho problémy.
Terapeutický vztah je speciální a odlišuje se od všech ostatních vztahů, které klient v životě má. Díky tomu, že je terapeut neutrální, nehodnotí, neposkytuje rady a nevnáší do procesu své osobní příběhy, může klient skutečně zkoumat své nitro bez rušivých vlivů. Právě tato neutralita a respekt k profesionálním hranicím je klíčová pro to, aby byla psychoterapie účinná a bezpečná.
A jaké jsou teda výhody takto definovaného vztahu? Hranice v terapii umožňují cítit větší svobodu v prozkoumávání vlastních emocí, vyšší schopnost samostatně řešit problémy nebo cítit bezpečí, který umožňuje hlubší práci s emocemi.
Často kladené otázky
Terapeut musí zůstat neutrální, aby se klient mohl soustředit na své vlastní problémy a nemusel řešit osobní život terapeuta.
V psychoterapii nejde o rady, ale o podporu. Terapeut vám pomáhá najít vlastní řešení a důvěřovat svému vnitřnímu kompasu.
Psychoterapie se zaměřuje na hlubší emoční práci a dlouhodobý rozvoj, zatímco poradenství se soustředí na krátkodobé řešení konkrétních problémů. Více se dočtete v článku, který se zaměřuje více na formy pomoci.
Ano, můžete, ale je běžné, že terapeuti neodpovídají na osobní otázky nebo sdílejí jen velmi omezené informace. Hranice mezi terapeutem a klientem jsou důležité, protože udržují terapeutický vztah profesionální a zaměřený na vaše potřeby. Terapeut je zde, aby vás podpořil, a pokud by sdílel příliš mnoho osobních detailů, mohl by to narušit dynamiku terapie.
Je přirozené, že se můžete cítit trochu nepříjemně, když terapeut o vás ví mnoho a vy o něm nic. Terapeutická situace je ale odlišná od běžných vztahů – je to prostor, kde jste na prvním místě vy a vaše potřeby. Terapeut zůstává více v pozadí, aby se mohl plně soustředit na vás a nerušil proces sdílením vlastních příběhů. Pokud vám to připadá zvláštní, je úplně v pořádku o tom s terapeutem mluvit. Můžete spolu otevřeně probrat, proč je tato dynamika důležitá, a jak vám může pomoci soustředit se více na sebe.
Mezi časté chyby patří nedostatečná struktura sezení, špatný odhad potřeb klienta nebo přehnaná pasivita terapeuta.